Apalucha 2018

Letošní Apalucha se mimořádně povedla. Sjelo se nás 13 tátů a 19 dětí. Většina se vzájemně neznala, ale při prvním posezení v kruhu nejistota odpadla. Byli jsme na chatě Spartak na Horních Lysečinách, která je k tomuto účelu jako stvořená.

V pátek ráno všichni vylétli do sněhu natěšení, děti nejdříve bobovaly, ale pak začaly zkoumat okolí a tátové se připojili. Já,Bohdan, Vašek a Mirek jsme vyrobili skluzavku, a pak jsme se začali s dětmi válet ve sněhu, prát se, a blbnout jako malá medvíďata. Když jsme se vyřádili, začali jsme stavět bunkry, a pak se strhla sněhová bitva. Koule létaly sem a tam, až jsem padl vyčerpaně na zem, a přešel se synem jenom do pasivní obrany. V ostatních bunkrech to vypadalo podobně, unavení tátové hru jen pozorovali, zatímco mladí borci vrhali další a další koule. Raději jsme je nechali vyhrát, a vyrazili jsme na svačinu. Pak už jsme odpočívali na chatě, zatímco ostatní lyžovali nebo se bavili po svém – postavili například krásného sněhuláka.

Po obědě jsme šli zkusit lyže. Vlek byl sice krátký, ale šlo to. Menším dětem to stačilo. Větší děti jsem vytáhl nahoru na cestu a jednou jsme to sjeli korytem. Šlo to, ale byla to vcelku taková dřina, že mi to třikrát stačilo. Nicméně účel – utahat děti do splnilo.

Kvečeru vyrazila většina chlapů k volbám do Horního Maršova. Cesta zpátky byla mimořádně romantická a tak dorazili zrelaxovaní a dobře naložení.

Děti si mezitím hrály se mnou, Mirkem a Alešem. Vynalezli jsme novou hru – foukanou. Měli jsme totiž k dispozici pingpongový stůl, ale deset malých dětí si pingpong nezahraje. Tak jsme do míčku jen foukali a kdo neufoukal, dostal gól. Nasmáli jsme se u toho až až, a děti to tak bavilo, že v dalších dnech to hrály i samy.

 

 

Další den jsme dopoledne stavěli velký sněhový hrad a poté, co se trochu rozpadl, postavil Lukáš ještě malý sněhový hrad vylepšenou technologií. V neděli dopoledne se pak rozhořela mezi posádkami těchto dvou hradů tvrdá a nelítostná sněhová bitva, která neměla však dlouhé trvání, protože se bojovníci postupně vyčerpávali běháním sem a tam mezi hrady. Děti si totiž zvolili variantu „Nekonečná válka“ ve které nejde o vítězství, ale jen o boj. A toho si tedy užily dosytosti. Na druhé straně my dospělí jsme pochopili, jak nepříjemná a vyčerpávající může být jakákoliv válka, kde není jasné, jak se pozná vítěz.

V sobotu odpoledne jsme vyrazili do lesa na stromy. Pár soušek jsme porazili a přitáhli k chatě. Nařezat je, vykopat ohniště, a sestavit pyramidu byla činnost na další hodinu. Těsně před setměním jsme ještě vyhlásili velký závod – kdo sjede koryto bez nehody. Dokázali to téměř všichni, i když poslední závodníci dojížděli téměř za úplné tmy.

Po večeři jsme vyrazili na táborák. Pravda, dřevo bylo notně zvlhlé, a moje naivní pokusy s březovou kůrou byly spíše pro smích. Hlavní chemik Lukáš to nakonec s pomocí tajných přísad zvládl, a tak zaplápopal nádherný táborák. Zdálky některé fotky připomínají spíše film o přistání UFO.

Takže náš záměr – zažít pořádnou zimu na horách, ukázat dětem, co všechno se dá dělat ve sněhu a zároveň si odpočinout se perfektně vydařil.

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.