Chvála skautingu

Minule jsem otevřel téma rozvoje dětí ve věku 12-18 let. V tomto období se děti dostávají do puberty a tím pádem rodiče nepovažují za vzory hodné následování. Puberta má pomoci dítěti, tedy spíše mladému člověku, opustit teplé hnízdečko domova a vydat se do světa. Pokud má mladý člověk už dost rodičů, stereotypní domácnosti, otravných pravidel a z toho vyplývajících konfliktů, tak se raději osamostatní. Někdy to ovšem se samostatností přežene a z domu zmizí neznámo kam nebo se octne na druhé straně zákona. Jak podpořit takového mládežníka, aby se vyvázal z rodičovské péče a zároveň se nevydal na šikmou plochu?

Klíčové je zřejmě, kým se takový mladý člověk obklopí. Původní místo rodiny teď zaujímá parta, třída, oddíl nebo jiný kolektiv podobně starých lidí. S nimi sdílí podobné problémy, řeší podobné otázky a hledá u nich inspiraci. Nejčastější inspirací jsou mu obvykle o pár let starší kamarádi, kteří si už prošli tímto obdobím a nyní mohou být příkladem. Já si například vzpomínám na kamaráda, který byl tak 5 let starší. Táhli jsme se za ním jako dým za ohýnkem. Když vymyslel, že budeme hrát baseball, zkoušeli jsme to. Když ho napadlo, že půjdeme pouštět draka, šli jsme. Když se rozhodl, že oslaví narozeniny u táboráku a zařídil sud piva, přidali jsme se. Ať už to byl sport, hraní si nebo zkoušení alkoholu, následovali jsme ho a jeho kamarády. Nicméně rozlišit co bylo prospěšné a co ne, bylo těžké. Byla to doba experimentování a zkoušení. Každý si mohl vybrat, co ho baví a v tom pokračovat – koukání na video, hraní na automatech, tenis, hokej, baseball, pivo, cigarety, postávání venku na ulici a tlučení špačků. Koukání na holky, navazování prvních známostí, první trapasy a úspěchy. První brigády, první vydělané peníze. Sdílení, společné činnosti, vzájemné rady – to bylo hlavní pojivo, které nás drželo pohromadě. Jak jsem na nastoupil na vysokou školu, tak se to nicméně rozpadlo. Ukázalo se, že kromě zábavy nás vlastně nic moc pohromadě nedrželo. Lepší by byla parta, která by toho dokázala víc. Která by se vydala sem tam na výlet. Jeden jsem zkoušel zorganizovat – výstup na Kralický sněžník, ale nikdo se nepřidal. Tak jsem ho absolvoval sám, ale nebylo to ono. Zkrátka náš akční rádius se omezoval na nejbližší ulice, případně v létě ještě na nejbližší koupaliště. A to bylo škoda.

Fungovalo to přirozeně, ale vědomé vedení by bylo lepší. Mohlo nám dát více příležitostí, více zážitků, více dovedností. Nicméně je fakt, že v letech 87-90, kdy se to odehrávalo, existoval hlavně SSM. Ten v tomto směru nebyl vůbec funkční. Také okamžitě po revoluci zanikl. Majetek se přerozdělil mezi nástupnické organizace typu Skatu, Tomíci, Pionýr atd. Většině z nich podařilo pokračovat díky blízkým vztahům, ale často pokračovalo jen pár vedoucích a mladší děti. Starší děti a mládež se stali bezprizorními. Nedůvěra vůči organizovaným záležitostem způsobila, že velká část mládeže se nechtěla do ničeho moc zapojovat. Naštěstí velmi rychle ožily některé původní skautské oddíly, došlo postupně k nárůstu členské základny a v posledních letech zažívá Skaut renesanci.

To, co skauti dělají, je přirozené právě pro věk 13-18 let. Inspirace vedoucím, který je jen o trochu starší a pamatuje si tak na vlastní trable v tomhle období. Poznávání světa ve skupině lidí s podobnými zájmy. Dobrodružství a jiné příhody, kdy si testují vlastní hranice a posouvají je dále. Takové přespání pod širákem bývá zážitek na celý život. A přitom je to tak jednoduchá věc. Pro někoho to může být docela velký výzva. Kolik je mezi námi lidí, kteří pod širákem nikdy nespali. My jsme vzali před pár lety pod širák se ženou děti, kterým bylo tak 10, 8 a 5 let a dodnes na to vzpomínají. Ale hlavně – a proto mají skauti dlouhodobý úspěch mezi mladými lidmi – kladou důraz na morální hodnoty. Pravda, čestnost, poctivost, silná vůle, přátelství – to je v tomto věku extrémně klíčové. U mladého jedince se totiž vytváří sociální vědomí a tohle vše do něj zapadá jako semínka do úrodné hlíny. Může se tak u něj posílit to, co je potřeba. Mladí lidé (aniž by to věděli) touží po naplnění jež jim tyto hodnoty přináší. Věděla to jak Maria Montessori, tak Rudolf Steiner, oba zakladatelé alternativních škol (Montessori, Waldorfská pedagogika). M.Montessori popisuje ve svém díle odkazuje právě na skauty a popisuje, jak je důležité, aby v období dospívání děti trávili čas v přírodě. Vyzývá k činnostem, které vedou k porozumění okolního světa – příroda, ekonomika, vztahy. Poznání přírody, putování, spaní venku přináší mládeži ony podstatné zážitky, díky čemuž si posilují samostatnost, pevnou vůli a odolnost. Z těchto principů těží nejen alternativní školství, ale i standardní progresivní školy např. ZŠ Mnichovice.

Ale zpět ke skautům. Známe 13 bobříků, které skauti plní a které prokazují, co má kdo z nich za sebou a co dokázal. Oslovují přirozené lidské schopnosti a jsou víceméně nezávislé na intelektu. Bobříci vedou spíše k samostatnosti a schopnosti postarat se sám o sebe. Jeden z nich – Bobřík osamělosti – vydržet deset hodin naprosto o samotě – dokonce připomíná tradiční přechodový rituál. Možná nevědomky tak skauti používají prvky, které pomáhají jedincům dospět ke zralosti. A ta je velmi velmi důležitá. Naše společnost je plná nezralých mužů i žen. To je vidět na počtu rozvodů, na počtu exekucí, atd. Je to vidět na naší kultuře, na tom co obdivujeme a na tom s čím jsme jako národ nespokojení. A že jsme nespokojení pořád s něčím.

Znám pár skautů z Říčan. Všichni jsou to zodpovědní, svobodní jedinci, kteří jsou buď zaměstnaní nebo mají svoji firmu. Kromě své práce a své rodiny se často věnují i dalším aktivitám – buď skautským nebo jiným. Když je vidím, jsou převážně pozitivně naladěni a mají dostatek energie i rozvahy k tomu, aby žili život, jaký jim dává smysl.

Moje děti si cestu ke skautům nevybraly. Jedna dcera byla dost stydlivá, druhá měla v kroužků a koníčků více než dost, a syn byl také stydlivý. Nechtěl jsem je do toho nutit, tak jsem ke skautům začal chodit sám. V 40 letech. Pomáhal jsem s vedením oddílu, s vedením tábora, bylo mi mezi nimi dobře. Získal jsem tam inspiraci k práci s dětmi, která mne naplňuje. Začal jsem vést kroužky pro děti – Divočiny pro předškolní, Dobrodruhy pro první stupeň. Rád bych nějak přispěl i k rozvoji starších dětí a mládeže, zkouším se zapojit do Erasmu a budu hledat další možnosti. Jednou z takových aktivit je i konference Výchova kluků v Čechách, kde se bude věnovat právě přechodovým rituálům, a jak podpořit kluky, aby se stali dospělými zralými muži. Je jich v ČR spoustu, a ke skautům chodí jen malá část. Zbytek je tedy na nás, na jejich rodičích a učitelích.

Pokud byste se chtěli dozvědět o přechodových rituálech a jejich významu v dospívání dozvědět více, přijďte na konferenci Výchova kluků v Čechách.

 

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů