Děti a rozvoj – základní vlivy

Minule jsem položil otázku, které zdroje (rodina, škola,…) děti nejvíce ovlivňují v jejich rozvoji:

V oblasti práce to vidím takto:

V oblasti rodinného života:

V oblasti volného času takto:

Možná jsou vaše odpovědi podobné a možná jiné. Nicméně by mne velmi překvapilo, kdyby jste došli k závěru, že je to hlavně škola, která má zásadní vliv na to, jak bude vaše dítě na prahu dospělosti připravené zvládnout život.

Já se domnívám, že největší vliv na to máte vy, a to tak zásadní, že ostatní vlivy jsou v podstatě jen okrajové. Přijmout tuto zodpovědnost není jednoduché. Naše společnost je nastavena tak, že věříme, že škola a úspěchy ve škole mají zásadní vliv na budoucí život dítěte. Ponechme teď stranou, proč to tak je. Pokud se mnou souhlasíte, že z celého prostředí máte na budoucnost vašeho dítěte zásadní vliv vy sami, tak se asi ptáte, kde na to vzít čas? Člověk přijde unavený z práce, a když se poté, co zajistí sobě a svým blízkým základní potřeby (jídlo, bezpečí) , tak by se měl tedy věnovat dalším věcem (výchově dětí), ale už na to často nemá energii.

A teď přijde zásadní poznatek.

My všichni se učíme především podvědomě. Zejména v oblasti chování kopírujeme chování okolních lidí (mají na to vliv nedávno objevené zrcadlové neurony). Proto vám na ve škole mohli navykládat spoustu věcí o životosprávě, ale vy jste přebrali návyky svých rodičů, a to je tak hlubokou zakódováno, že spousta výzev o tom jak žít jinak, se míjí účinkem.

Takže nejlepší recept na výchovu dětí, je změnit sám sebe, abych já sám vedl zdravý a správný život, a ony už si to podvědomě nasají sami.

Takže pokud byste se chtěli věnovat dětem, ale nemáte na to energii, tak se v první řadě postarejte o sebe, abyste tu energii mohli nabrat – naučte se pasivně odpočívat (nic nedělejte, relaxujte) nebo dělejte, to co máte rádi. I tím svým dětem dáváte příklad, který je velmi potřebný. Nikde nás totiž neučí odpočívat.

A pak, až budete moct, věnujte dětem nejprve pasivní pozornost. Pozorujte je. Pozorujte je, co dělají, jak se baví. Nezasahujte jim do toho. Ze začátku to pro některé z vás i pro ně může být těžké. Naše tendence měnit svět podle svých představ je silná a vytrvalá. Ale kde je řečeno, že  naše představa světa je nejlepší pro naše dítě? Argument, že já jsem byl takto vychován, a tak je nejlepší i pro moje dítě, pomalu přestává být relevantní. Proč? Protože svět se mění čím dál tím rychleji. Co je tedy správné? Co je správné pro vás, na to si budete přijít sami. Co je správné pro vaše dítě, na to si bude muset přijít vaše dítě samo – ale pojďme mu k tomu dát dostatek možností a příležitostí.

Každý z nás má své silné a slabé stránky. Silné stránky nám pomáhají přežít, slabé nám ukazují co zlepšit, abychom přežili déle.

Například já – mám matematické nadání, jsem studijní typ – takže jsem absolvoval vysokou školu a pracoval jako programátor v bance – dokázal jsem tím sám i rodinu dobře uživit. Slabé stránky, které jsem dlouho opomíjel, byly emoční uzavřenost, arogance, strach. Ty vedly k zdravotním komplikacím, vztahovým problémům a emoční nestabilitě. Když se podívám na úvodní čtverec, tak vidím rozvinutý intelekt, ale zanedbaný emoční rozvoj a úplně potlačený duchovní. Snažím se teď postupně dohnat, to co mi chybí, a lekce jsou o to tvrdší, o co později přicházejí. A tak jsem se postupně naučil rozpoznávat emoce a prožívat je. Naučil jsem se rozpoznávat, které prostředí je pro mne zdravé a které vztahy je potřeba uzdravit. A také nyní chápu, že ze světa kolem nás můžeme během života poznat jen kousek a že návod na život neexistuje.

A tak jsem pochopil, že rozvoj má být vyrovnaný ve všech složkách, a to je to, co chci umožnit svým dětem a nejenom jim. Aby byli na prahu dospělosti připraveni na život. To jest aby znali svoje potřeby a svoje možnosti, aby znali potřeby a požadavky okolí, a mohli se rozhodnout, které pomohou naplnit a kterým se ubrání. Aby si uměli odpovědět na otázky ze všech oblastí.

Duchovní – Kdo jsem? Kam jdu? S kým tam jdu?

Emoční – Co mi dělá radost? Co mi přináší utrpení? Jaký mám vztah sám k sobě? Jaké vztahy mám se svým okolím?

Inteligenční – Jak si dokážu poradit? Jak se dokážu poučit ze situací, do nichž se v životě dostanu?

Fyzické – Co potřebuje moje tělo? Cítím se v něm dobře?

Nevím, jestli je možné, aby člověk na prahu dospělosti znal odpovědi na tyto otázky.

Pro mne je podstatné, aby člověk alespoň tyto otázky znal  a mohl na ně hledat odpovědi.

Proto jsem se vydal novou cestou, a chci podporovat a rozvíjet oblasti, které současná společnost potřebuje, ale neuvědomuje si to a tedy tyto možnosti chybí.

Jednou z těchto oblastí je Tátohraní. Proč?

V dnešním dětském světě převládá svět ženský. Je akcentováno bezpečí a péče. Typické znaky mužské domény jako je vztah k agresivitě a nezávislosti se kultivují jen ve velmi omezené míře (mužské sportovní oddíly). Pak se nedivte, že kluci sedí u počítačů a hrají agresivní počítačové hry. Je to totiž zdánlivě bezpečné uspokojení jejich vrozených potřeb.

Chci umožnit, aby se mužský svět začal v tom dětském objevovat více. Proto jsem založil projekt Tátohraní. Aby děti dostaly další a další vzory z oblasti, která jim dnes chybí, protože jejich tátové jsou od rána do večera pryč v práci.