Petr SuchýNastal čas prázdnin a s nimi i příležitost “odpočinout si od dětí”. Co u nás nastává, když nám děti odjíždějí na tábory nebo k babičce?
Mohou nastat dvě situace – zůstávám doma sám anebo se svou partnerkou.
V té první variantě se mi často stává, že jedu tak jeden den ještě v plně funkčním režimu – uklízím společné prostory, zajdu si nakoupit,… Další ráno si uvědomím, že spoustu těch věcí dělat nemusím, protože uklizeno vlastně zůstalo a lednička je plná pořád. Začne mě napadat spousta myšlenek, co bych dělat mohl a na co normálně čas nemám. To právě nemusí být dobrý krok. Místo zaslouženého odpočinku se snažím dohnat vše, co za běžného provozu nestihnu. A tak až se děti vrátí, budu, bohužel, vyšťavený více než obvykle. Snažíval jsem se zajít s kamarády na pivo, s kamarádkami na kávu, zároveň opravit všechny domácí vady, sledovat filmy, zpracovat plody ze zahrádky, malovat obrazy, naplánovat airsoftovou bitvu, sjet kus Sázavy, zajít si zaplavat, projet se na kole, číst knížky……. Ve výsledku jsem byl zmatený, co dělat dříve a co později. Sepsal jsem si seznam a chtěl jsem vyznačit priority. Nad nedokončeným výčtem aktivit jsem se zděsil, kolik toho je. K tomu se přidal stesk po ostatních členech rodiny. Dopadlo to tak, že jsem činnosti střídal a celý čas nakonec “proflákal”. U žádné z nich jsem nevydržel moc dlouho a tak si ji ani nevychutnal. Proto jsem si to volno vlastně ani neužil.
Druhou variantou je zůstat doma s partnerkou. Ale ani to u nás nebylo o moc jiné. Já tlačil na to, abychom čas využili k výletům a poznávání, ona chtěla spíše odpočívat a užít si klidu domova. Nakonec jsme se často pohádali a výsledkem byla “tichá domácnost”.
Proto teď poskytuji návod, který jsem si uvědomil později. Čas bez dětí se snažím využít zejména k načerpání sil a obnově svých zdrojů. V mém případě jsem odjel k vlastním rodičům na prodloužený víkend. Padl jsem tam do postele a spal a spal. Maminka mi uvařila, táta otevřel pivo, nemusel se o nic starat a cítil se jak v ráji. Když jsem si chtěl povídat, povídali jsme si. Když jsem se chtěl dívat na televizi, koukal jsem. Pokud jsem chtěl relaxovat na zahradě, nikdo mě nerušil. Po návratu jsem byl mnohem spokojenější a vyrovnanější.
S partnerkou cítíme potřebu odpočívat i podnikat některé věci spolu, ale také každý zvlášť a komunikujeme. Kdo má jakou náladu, kolik má energie, co bych chtěl dělat a tak víme o potřebách toho druhého, což přidává na klidu a pohodě. To, co bych chtěl dělat, jsem dal na papír. Vybírám si ze seznamu ale vědomě jen ty věci, které mi přinesou nejvíce radosti. Dodělal jsem nějaké domácí resty, partnerka připravila výbornou večeři. Vynechal jsem to, co mi bere energii – práce, studium, filmy, přemýšlení o zbytečnostech. Místo toho raději relaxuji nebo medituji. Nechávám si také hodně prostoru pro spontánní zážitky. Vyrazil jsem na procházku na nové místo, zajel za kamarády na tábor. Na děti myslím, ale není to doprovázené steskem. Tím, jak si doplňuji své zdroje, jsem více v pohodě. Vypadá to jako drobná změna, ale z hlediska energy managementu je zásadní.
Své zdroje, které nám dodávají energii, máme každý. Není to jen jídlo, pití a vzduch či práce. Nejsme jen stroje, co potřebují palivo. Naše zdroje jsou také duševní. Jsou to myšlenky, emoce, vztahy, prostředí, prožitky, které nám doplňují energii. Cítíme se pak lépe, odpočinutí, klidnější, plnější.
Cesta k nalezení vlastních zdrojů nemusí být jednoduchá. Pokud se o své zdroje nestaráte, jednoho dne vám prostě začnou docházet. Pak následují nemoci, nepříjemné duševní stavy, konflikty – vnitřní i vnější.
Často považujeme za zdroje věci mimo nás – máme dojem, že energii nám dodává partnerka, dobří lidé, kamarádi, naše koníčky. Být to tak může, ale hlavní zdroje energie by měly být vždy dostupné a nezávislé. Zdroj, který vám může někdo odejmout, už v dospělosti není vhodný. Jste na něm totiž závislí. A každá nezdravá závislost může jednoho dne znamenat velký problém. A to v okamžiku, kdy vám ten zdroj někdo sebere nebo vám zabrání k přístupu. To, že jsme závislí na práci, výkonu, pochvale, odměně, lécích, na názoru autorit často ale často poznáme, až to skutečně nastane. Já jsem si tím prošel a hodně jsem trpěl, když jsem o to vše postupně přicházel. Pak teprve přišlo hledání vlastních zdrojů. Chvíli to trvalo, ale našel jsem je. Pro mě je to příroda, relaxace, meditace, pohyb, láska sama k sobě, dobré jídlo, pozornost směřovaná správným směrem a spousta dalších věcí. Dávám si pozor i na rovnováhu. Přílišná meditace nemusí být zdravá stejně jako příliš dlouhý odpočinek. V čerpání i výdeji energie se orientuji víceméně spontánně a přináší mi to pocity radosti, štěstí, spokojenosti. Dlouhodobě se mám mnohem lépe než dříve.
Přeji vám, abyste si také našli své “zdroje”, dokázali je doplňovat a žili zdravější i plnější život.
