Jmenuji se Petr Suchý a založil jsem projekt Tátohraní, který podporuje táty ve výchově dětí. 

Současná kultura tlačí táty zejména do role živitele rodiny, a ten pak nemá čas se věnovat dětem. Děti tak přichází o podstatný vzor. Měli by vidět tátu při práci, při odpočinku, při zábavě. 

Při hraní s panenkami jsem umdléval...
A zábava – ta začíná hrou. Hrou, která přirozeným jednoduchým způsobem rozvíjí všechny stránky dítěte a připravuje ho na dospělý život. Když se mi narodila první dcera, netrpělivě jsem čekal až doroste do věku, kdy nebude jen pasivně ležet v postýlce, ale budeme si moci aktivně hrát. Trvalo to docela dlouho. Začali jsme jednoduchými pohybovými hrami. Později jsem používal jednoduché hry na schovávanou a honěnou. Když ale chtěla, abych si hrál s ní její hry například s panenkami, tak mi to moc nešlo. Často jsem u toho umdléval, nebavilo mne to a rychle jsem se unavil. Místo toho jsem raději vymýšlel hry, které bavily nás oba.

Založili jsme partu dětí, pak klub Čtyřlístek...
Když se narodila a povyrostla další dcera, bylo nás na hry více a musel jsem zapojit fantazii, aby hra byla vhodná pro obě dvě. A když mi povyrostl syn, byl z toho základ dobré party. Tak jsme založili Sedmu, partu dětí, která trávila středeční odpoledne hrami venku. Tato činnost mne tak naplňovala radostí a smysluplností, že jsem po odchodu z práce založil Klub dětí a mládeže Čtyřlístek a věnuji se hraní s dětmi profesionálně. 

Spokojené děti a rodiče ...
Když budete chtít, můžete se to naučit také. Vaši kamarádi vám budou závidět, jejich ženy vás budou obdivovat a děti vás budou milovat. Mám spoustu dobrých referencí z kroužků, které vedu. Děti jsou nadšené a rodiče spokojení. Pořádám také akce, kam jezdí tátové s dětmi, a tábory.

Cesta k tomu ale snadná nebyla ...
Než jsem tohle všechno dokázal, tak jsem ale promrhal spoustu energie pokusy a omyly. Jedním z prvních byla nejistota, s jak starým dítětem si vlastně můžu hrát a na co? Když muž vidí zranitelné miminko v peřince, neumí si úplně představit, jak s ním má vlastně zacházet. Když už dítě povyroste a muž ho dokáže pochovat, dotýkat se ho a dělat s ním další věci, stejně neustále myslí na to, aby mu neublížil hrubým zacházením. Představa, že se mu dítě rozpláče a okolo nebude maminka, která by ho uklidnila, ho může znejistět natolik, že se aktivitám s dítětem raději vyhýbá. Někdy naopak může zvolit příliš jemný a tolerantní způsob, který dítě rozmazluje. Hledání rovnováhy i v této oblasti života je dlouhý proces.

Jak si hrát a přitom se bavit ...
Také se mi často stávalo, že při určitém hraní s dětmi jsem byl velmi rychle unavený a téměř jsem u toho usnul, což děti nerady viděly a mne to mrzelo. Občas také některé hry děti nebavily, jiné zase nebavily mne. Dnes už vím, jak na to, aby hraní bavilo oba a přinášelo nám uspokojení a někdy i dodatečnou energii.

Když už jsem přišel na to, jaké hry budou bavit nás oba, řešil jsem hlavně další dvě otázky: Kde vzít na hraní čas a energii? Je hra dostatečně bezpečná a zajímavá? Odpovědi na tyto otázky  a spoustu dalších najdete na v mé knize Tátohraní aneb jak být šťastný při hraní s dětmi.