Omezit dětem počítač? Proč? A jak?

Už rok sedí naše děti primárně u počítače při online výuce. Část z nich si přitom vesele paří počítačové hry Je to v pořádku? Vede mě to k myšlence, proč regulovat dětem hraní s počítačem, mobilem či tabletem. A také jak to  zařídit, aby s tím rodiče neměli moc starostí.  (v dalším textu budu používat slovo počítač, ale mám na mysli jakékoliv zařízení k digitální zábavě)

Připravil jsem Vám jednoduchý návod:

  • Dětem do tří let žádná tato technika do ruky nepatří a vlastně by neměly sledovat ani televizi. Jejich mozek není dostatečně vyzrálý, aby z toho měl prospěch. Proto to vede spíše ke zmatení a přetěžování dětské nervové soustavy. Kluky baví ta spousta pohybu, akce a holčičky zase zaujme většinou barevnost. To je ale většinou vše, co si odnesou. Mnohem větší službu nám vykoná čtení pohádky, vyprávění nebo tvořivá hra, běhání, procházka, …
  • Pro pěti až šestileté děti jsou tu krásné pohádky večerníčkového typu, jež jsou milé a bez násilných scén. S výběrem si dejme záležet, protože například český animovaný film Čarodějův učeň naháněl mým dětem hrůzu ještě v deseti letech. Aplikace vybírejme vždy s dobrým edukativním záměrem pro tento věk. Vždy ale pod dohledem rodiče a regulovat čas – tak do půl hodiny denně.
  • Spolu s nástupem na první stupeň nám začíná v souvislosti s online výukou výše zmiňovaný problém. Online výuka je extrémně náročná na pozornost. Děti zapojují primárně sluchový smysl, přičemž vizuálně se jedná spíše o statický obraz. Nejhorší je náhled na obrazovku, kde vidíme pouze okýnka s iniciálami účastníků. Většina smyslů, a potažmo celé tělo se nudí. To je vede k obrácení pozornosti na něco zajímavějšího. Děti časem vypínají sluchové vjemy a soustředí se na něco jiného. Pouštějí si různé aplikace, komunikují přes discord a výuce věnují vlastně minimum pozornosti. Jaký je jejich odpolední program? Většinou opět sedí u počítače dál a hrají naplno i přes zákaz. Blíží-li se rodič, zbystří smysly, a rychle přepínají do jiné aplikace tváře se, že dělají úkoly. 

Co s tím a proč?

Zásadní je regulace, jinak se vám děti noří více a více do digitálního světa a budují si silnou závislost. Při trávení času v aplikacích (holky většinou sociální sítě, kluci hry) dochází ke změnám v nervovém systému, a to i na úrovni produkce hormonů. Dá se s nadsázkou říci, že si tu vychováváme nový živočišný druh. Vnímám to jako velké nebezpečí do budoucna. Tento typ závislosti totiž není nebezpečný přímo, neboť se podobá asi nejvíce workoholismu, který naše výkonnostně zaměřená společnost oceňuje. V pracovním světě jsou požadovány digitální kompetence a digitální zábava je částečně rozvíjí.  

Do jisté míry se naše děti při hraní na počítači učí digitálním dovednostem. Problém vidím v poměru učení a zábavy. I já jsem strávil spoustu času hraním her, což mohu zpětně označit za téměř zbytečnou zábavu – stovky hodin strávených hraním her byly fajn, ale reálný život mi protékal mezi prsty.

Je tu i ještě jeden ne úplně známý faktor, který digitální závislosti přímo posiluje. Tvůrci her využívají nejnovějších poznatků z neurověd, aby hry byly návykovějšími a konzumace digitální zábavy přináší tak prodejcům hory peněz. Víc asi vysvětlovat nemusím. 

Jak tedy postupovat při regulaci? Vysvětlím to ze dvou aspektů:

  1. Vztahový – dětem je potřeba skutečně čas na počítači/telefonu regulovat. Ale pokud se na to vrhnete bezhlavě, potkáte se se silným odporem. Zakázat počítač úplně je většinou neadekvátní trest. Dítě si stejně najde náhradní možnost a začne třeba navštěvovat kamaráda, kde bude v hraní pokračovat. Některé starší děti se zvládnou  omezovat i samy. Pro zjištění, kde je regulovatelná hranice, začínám rozhovorem. Co a jak často na počítači/telefonu používají, k čemu je to dobré, jaká jsou rizika nadužívání. Na téma nespěchám, vracím se k němu klidně během celého týdne. Cílem je dosáhnout dohody a vzájemného porozumění (já jejich potřebám, oni mému pohledu). Obvykle se domluvíme na tom, kolik hodin mohou na počítači trávit. Já pak jen kontroluji reporty, jež mi chodí do mailu – viz dále technická část. Po zjištění, že začnou dlouhodobě překračovat nastavené limity, nezbývá než nasadit do boje technické prostředky. 
  2. Technický – popíšu pár možností:
  • Regulovat přístup na wi-fi – třeba vypínáním a uklizením na tajné místo. Nebo lépe zakoupit takový router, který umožňuje nastavit filtry pro zařízení podle času. Mohu pak každé zařízení přidat zvlášť a nastavit mu povolený čas, kdy se může připojit.
  • Regulovat přístup do počítače – používám Windows family. Každé dítě tam má svůj profil. Profil umožňuje nastavit čas od-do pro přihlášení do počítače a celkový čas, který dítě může na počítači strávit. Lze to nastavit pro každý den v týdnu zvláště. Pod profilem je dále možné zakázat/povolit jednotlivé aplikace nebo nastavit, jak dlouhý čas v nich dítě může strávit. Rovněž se tu zakazují/povolují stránky na webu.
  • Co když děti hrají během vyučování jako můj syn?  Zřídil jsem mu profily dva. Finální nastavení tedy vypadá takto:
    • školní profil – může se přihlásit každý den 7.30 – 13.00h. Pod profilem má zakázané všechny hry, na webu Youtube, Facebook a další sociální sítě nebo kanály jako Messenger.
    • herní profil – může se přihlásit každý den mezi 17.00 – 19.00h. na max 30 minut. Zde má povolené všechny hry a na webu sociální sítě. 
    • Na obou profilech má nastavený věk 13 let a povolené jen weby, které tomuto věku odpovídají (má povolený jen Microsoft Edge, ostatní prohlížeče jsou zakázané).
  • Regulovat přístup do smartphone – pomocí aplikace Family Link (pro Android) jsem provedl obdobné nastavení jako v bodě 2. Na mobilu má zakazané všechny hry a na sociální sítě má jen 30 minut denně.
  • Jak Windows Family tak Family Link zasílají reporty s přehledy, kolik času strávilo dítě na počítači a jakou aplikací.

Nutno dodat, že tím to nekončí. Sleduji, čím tráví dítě čas a dávám to do kontextu s domácími/školními povinnostmi a náladou. Podle toho obnovuji debatu a docházíme k nové dohodě. Například jsem u syna začal na dvou hodinách hraní denně, ale vzhledem k jeho školním výsledkům jsem to omezil aktuálně na půl hodiny. Že se Vám to zdá málo? Výsledek – častěji chodí ven se psem, ochotněji jezdí na tréninky, nacházím ho s knihou v ruce. Je živější, má lepší barvu v tváři, víc se zajímá o to,  co se děje kolem něj. Tak si říkám: ”Sláva, došli jsme k souladu.”

Komentáře
  1. Alena Červenková napsal:

    Díky za skvělý článek a tipy, Petře! A přeji hodně sil, trpělivosti a zdaru všem, kdo změnu hledají!

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů