Proč muži nevyhledávají pomoc v tíživých životních situacích?

Řada z nás zná muže, kteří, ač se ocitli v nepříjemné životní situaci, s tím nic moc nedělají. Potká je například vážnější onemocnění, pracovní přetížení nebo vztahové problémy. Chvíli to zkusí vydržet. A co potom?Muži buď hledají rychlé a funkční řešení – operaci, změnu práce nebo změnu partnerky. Anebo se snaží problém vytěsnit – k doktorovi nejdou nebo léčbu odmítají, v práci se to snaží vydržet za každou cenu a z rodiny unikají ke sportu, do garáže nebo do hospody.

A proč to tak vůbec je? Napadají mě k tomu 2 jednoduché důvody:

  • Ve škole nás učili primárně způsobům, jak všechno vyřešit sám. Opisování, nápověda atd. to jsou všechno zakázané způsoby spolupráce. Jedničkář, a to je cíl školní výchovy, je prostě individualista. Tak si navykne všechno řešit sám, že si neumí vůbec představit říci si o pomoc. A to se netýká jen jedničkářů.
  • Socialistická společnost, kterou mnozí z nás ještě zažili, rovněž nepodporovala důvěru a vzájemnou podporu. Tyhle aspekty totiž vedou ke svobodě a síle jednotlivce a to by ohrozilo tehdejší systém. Takže jsme se naučili o svých problémech mlčet, nesdílet je a tedy neřešit je.

To samé ovšem zažily i ženy. Ty jsou ale ochotné častěji svoje problémy sdílet a říci si o podporu. Proč tedy muži nevyhledávají podporu a někoho, kdo by jim poradil? Tedy v oblasti technické, jako je oprava auta nebo domu, jim to jde snadno. Já ale mluvím o oblasti duševního nebo fyzického zdraví.

Možná je hlavní důvod ten, že muži nevědí a vlastně nechápou, co by jim to přineslo. Často jsou uzavření a potlačují city. Odpojí se od těla a zůstávají v hlavě. To však není zdravé a tělo jim to dá časem najevo. Muži však tyto signály nechápou a nevědí, co s nimi mají dělat. Nerozumí vlastním pocitům a tak je raději potlačí. To se však vždy nějak projeví – nejčastěji přijdou duševní nebo tělesné problémy. Říkat mužům, že přínosem koučinku je větší spokojenost anebo štěstí, tedy pozitivní pocity, je paradox. Muži totiž nemají citovou škálu rozvinutou a tak těmto potenciálním přínosům nerozumí.

Potvrzením této teorie může být můj příběh – před 10 lety jsem byl v takovém stavu, že jsem nebyl dlouhodobě schopný ujít 200 metrů. Nemoci fyzické i duševní problémy byly něco, co bylo v mém životě stále přítomné. Proto jsem si musel projít několika životními zkouškami, abych pochopil, že tudy cesta nevede. Tenkrát jsem také odmítal s tím zajít k psychologovi, byla to podvědomá obrana, a vůbec jsem nechápal, jak by mi to mohlo pomoci. Když jsem se nakonec odhodlal, hned první návštěva mi přinesla velkou úlevu. A je dost možné, že mi to nakonec zachránilo život.

Pracoval jsem na sobě, naučil jsem se řadu technik, absolvuji body-psychoterapeutický výcvik a pochopil jsem řadu souvislostí mezi myslí a tělem. Nedávno jsem ujel 60 km na kole, dělám práci, která mne baví, miluji svoji rodinu. Cítím se výborně – zdravý a šťastný a jsem na to stále lépe a lépe. Mohu tak muže inspirovat a vést na cestě ke zdraví.

Cesta vpřed je cesta změny. Změny sama sebe. Tomu ženy více rozumí, protože jsou tak nějak od přírody více adaptabilní. Jsou více vnímavé, uvědomují si více podnětů a reagují na ně. Jejich city a intuice je vedou vpřed. Muži to mají těžší a dle mého názoru v tom potřebují podporu.
Proto nabízím mužům osobní koučink, který je zaměřený na řešení tíživých životních situací nebo na nalezení sama sebe a vyjasnění si své cesty vpřed. Tak mohou dosáhnout větší vyrovnanosti, spokojenosti a zdraví.
Máte-li ve svém okolí muže, kterého cokoliv trápí, můžete mu nabídnout moji pomoc. Často pomůže první jednorázová konzultace.

Jak toho ale dosáhnout, když muži na zlepšení citové oblasti svého života neslyší?
Jedna věc, na kterou by muži mohli slyšet, mne napadá. Je to dlouhodobé zdraví. To má pro řadu mužů opravdový význam. Zůstat v síle, být fyzicky výkonný, to je jejich silná potřeba. A to je něco, co mohu mužům nabídnoutcestu ke zdraví – duševnímu i fyzickému.

A jak to souvisí s Tátohraním? Tátohraní je oblast, kde se hodně projevuje vztah tátů a dětí. Ale hraním tyto vztahy nekončí – táta je vzor mužství pro syny i pro dcery. A tím, jak se dokáže vyvíjet v lepšího otce a partnera, tím ukazuje svým dětem vzor adaptability. A ta je v současné době velmi důležitá – protože tempo změn se neustále zrychluje.

Do jisté míry se dá tedy říci, že můj koučink a pomoc tátům je tady v sekundárním smyslu právě pro naše syny a dcery. Primární účel je pomoci mužům žít spokojenější, šťastnější a hlavně zdravější život.

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů