Petr SuchýVe čtvrtek odpoledne jsme se sešli na hradě v počtu 9 dospělých a 18 dětí. Děti byly ve věku od 5 do 12 let. Bylo horko a tak jsme pili hlavně ovocný Birell, ochutnala i řada dětí. Kuchařka měla zpoždění, protože bourala ještě v Říčanech, ale vše dobře dopadlo a dorazila do osmi večer. Po večeři jsme pustili dětem inspirativní film Dračí srdce o rytířích a my dospělí jsme si povídali už nevím o čem.
Sobotu ráno jsme zahájili hrou na hledání královské koruny, kterou ukradl zlotřilý Ruprecht. Děti se prošly lesem, splnily pár úkolů a nakonec ji našli a s ní i rytířské glejty, které byly zatím prázdné.
V pátek odpoledne jsme se pustili do výroby výzbroje – meče a štíty. Hradní komnata se změnila v dílnu, kde to rámusilo pěkných pár hdin. Tátové makali, až z nich pot stříkal. Řezali, rašplovali, brousili, vázali, vrtali, bouchali kladivem. Děti jim pomáhaly, kde mohly. Kolem deváté bylo vše hotovo až na pár mečů, ke kterým nezbyl materiál na vyvážení. Dětem v té době bylo horko a tak jsem vytáhl stříkačky a inicioval vodní bitvu. Ta se dětem mimořádně líbila.Večer jsme strávili u ohně s opékáním špekáčků a povídáním.
V sobotu ráno vypukla bitva o hrad. Rozdělili jsme se na dvě skupiny -10 holek a 3 tátové proti 8 klukům a 3 tátům. Bitva byla lítá, útočníci zuřiví a obránkyně drsné. Přes veškerou snahu jsem hrad v časovém limitu nedobyli a museli jsme odtáhnout s nepořízenou. Pak jsme se vyměnili. Ukázalo, že početní převaha dívek je významným faktorem a rovněž přesila v podobě profesionálního šermíře Marka a zuřivého Standy nás dovedla k prohře. To některé kluky značně naštvalo nebo rozlítostnilo, takže dobytí hradu završil mírový kruh, kde jsme si to všechno vyříkali, navzájem se ocenili a uklidnili.
V poledním klidu se někteří tatínci věnovali spánku a někteří dětem. Martin postavil se dětmi na potoce pod hradem hráz, a tak vznikla pěkná vana, kam jsme se začali chodit ochlazovat.
Odpoledne jsme se věnovali tréninku středověkých dovedností. Střelba z luku, keramika, ….Večer vyvrcholil hostinou, po které už nikdo nic z tatínků nechtěl vidět nic k jídlu, jen jsme se tupě rozvalovali u ohně a rozjímali. Děti byly plné energie a tak jsme jim ještě připravili stezku odvahy. Mladší šli kousek, ale starší museli dojít až do hradní kaple a tam se podepsat.
V neděli dopoledne zmizely meče a král. Ruprecht opět řádil. Naštěstí nechal dětem vzkaz, díky němuž našli postupně meče, hádanky, úkoly a nakonec osvobodili zajatého krále. A tak všechno dobře dopadlo, a mohli jsme jet domů.
